Germáni na Moravě

Na přelomu našeho letopočtu na naše území postupně migrují kmeny Germánů a to zejména Svébské kmeny – Markomani a Kvádové. První záznamy o Svébech (prapůvodem z dolního toku Labe) máme z roku 58 před naším letopočtem, kdy se utkali s Juliem Caesarem, během jeho galských válek, a sídlili na pravém břehu řeky Rýn. Nelehké rozhodnutí k odchodu z oblasti řeky Mohanu nakonec padlo po dalších válečných akcích vedenými Drusem na pravém břehu Rýna. V období mezi roky 9 až 6 před naším letopočtem odvedl nový kmenový náčelník Markomanů Marobud (Marobadvaz, Maroboduos) svůj kmen (a možná s ním i jiné Svébské kmeny) na východ do bezpečí. Nakonec si našli Markomani v České kotlině a Kvádové na jihu Moravy úrodné půdy a usadili se zde. Na mnoha místech násilně obsadili oppida a zotročili nebo asimilovali zbytek Keltů – Bojů, kteří z tohoto území ještě neodešli. Po příchodu na naše území byly tyto kmeny co se týče řemeslné zručnosti zaostalé za Kelty.

Následující zmínky o Markomanech a Marobudovi se objevují v souvislosti s jeho královstvím, které spojovalo několik Svébských kmenů od horního a středního toku Dunaje, až po dnešní Baltské moře, od horního Rýna až po dolní tok Visly. Pro Augusta začal být Marobud silným a do jisté míry i nebezpečným sousedem a tak se rozhodl, že zorganizuje velkou výpravu do centra jeho říše. Útok byl plánován ve dvou směrech – klešťový úderem, kdy se měly dvě silné armády v roce 6 našeho letopočtu potkat v Čechách, v místech centra Marobudovy říše – Marobudu. Ještě v začáteční fázi tažení však došlo k jejímu zastavení z důvodu rozsáhlého a nebezpečného povstání v Ilýrii a Panonii. Legie, které útočily na Marobuda ve směru od budoucího provinčního města Carnunta se obrátily a pod vedením Tiberia spěchaly vyřešit potíže na jih. Římané uzavřeli s Marobudem narychlo mír, a tak se  jeho království v poslední chvíli zachránilo od zkázy. Ne však na dlouho.

Další mezník ve vztazích Markomanů a Římanů bylo povstání Cherusků a dalších kmenů pod vedením Arminia. Římský místodržící provincie Germania – Publius Quintilius Varus, se nechal vlákat do pasti přichystané v nitru germánského území. Společně s Varem zmizely z povrchu zemského 3 legie a další pomocné kohorty. Po bitvě v Teutoborském lese poslal Arminius Varovu hlavu Marobudovi s nabídkou společného postupu proti Římanům, ale Marobud odmítl alianci a zůstal neutrální. Dal tím jasně najevo, s kým chce být v dobrých vztazích.

Díky Arminiově vzestupu se od Marobuda odvrátily některé kmeny, ale následné trestné výpravy do Germánie, pod vedením Germanica mezi roky 14 – 16 našeho letopočtu, vedly k postupným vítězstvím Římanů a k odlučování přízně některých kmenů od Arminia. Ačkoliv Římané porazili v roce 16 Arminia v bitvě na řece Veseře, přesvědčivého vítězství nedosáhli. Ke konci zmíněného roku se římské jednotky stáhly za Rýn do zimních ubikací. Germanicus se chtěl následujícího roku vypravit opět do Germánie a dokončit tažení proti Cheruskům, ale Tiberius mu to nedovolil.

V roce 17 využil Arminius přestávky v bojích s Římany a utkal se s Marobudem v bitvě. Podle dochovaných zpráv střet dopadl nerozhodně, ale Marobud se na druhý den stáhl do Čech, čímž ukázal nedobrovolně porážku. Avšak dny Marobudovy slávy vypršely v roce 18, kdy byl svržen a vyhnán z kmene svým následovníkem Katvaldou. Marobud se proto obrátil s prosbou o exil u Římanů, kteří mu umožnili strávit zbytek svého života v Raveně. Z důvodu vysokých ambicí pak byl Katvalda sesazen hermundůrským náčelníkem Vibiliem v roce 21 (za podpory Říma) a podobně byl zanedlouho sesazen Vibilius a nahrazen kvádským náčelníkem Vanniem (opět za podpory Říma). Vannius vládl pevnou rukou svému království (Regnum Vannianum) mezi řekami Moravou a Váhem a okolním kmenům až do roku 50 – 51. Sesadili ho z trůnu jeho synovci Vangio a Sido za podpory Vibilia – toho času náčelníka svazu Hermundůrů a Lugiů a ovládajícího i Markomany v Čechách a na Moravě. Vangio potom vládl Markomanům a Sido Kvádům. Vanniovo království bylo dosti bohaté, protože zaujímalo prostor obchodních tras. Sido se udržel u moci až do roku 69, kdy se společně s Italicusem vydali na pomoc Vespasianovi a bojovali u Cremony.

Od Vannia započal Řím s dosazováním určených náčelníků Markomanům a Kvádům. Toto období až do začátku markomanských válek bylo převážně ve znamení míru, prosperujícího obchodu a postupné romanizace příhraničních Svébů. Vyjímkou byl rok 92, kdy se císař Domitian chystal na trestnou výpravu proti Svébům a Sarmatům z důvodu neposkytnutí podpory při válce s Dáky a asi i při Saturninově povstání v Germánii. O případném střetu se Svéby však nejsou dochované zmínky. Při střetech se Sarmaty přišel Domitian zřejmě o XXI legii Rapax.