Markomanské války

Co předcházelo příchodu římské jednotky do Olomouce?

Ve druhé polovině 2. stol. n. l. došlo k vyvrcholení napětí mezi Římany a kmeny žijícími v Barbariku. Stalo se tak za období vlády císaře Marka Aurelia a následné války mezi lety 166 až 180 našeho letopočtu měly dopad na poměry a vztahy mezi provinciálním a barbarským světem.

Uveďme ale nejprve, jak by se měl konflikt mezi Římany a severními sousedy říše pojmenovat. Správně by se mělo uvádět Germánsko – Sarmatské války (pro Římany známé jako: bellum Marcomannicum et Sarmaticum, expeditio Germanica et Sarmatica), protože Markomani nebyli jediní, kteří ohrožovali severní hranice římské říše. Jelikož je ale pojem markomanských válek dosti vžitý, budeme dále uvádět tento. V jednoduchosti lze říci, že pronikaly (a nebo chtěli proniknout) na území říše kmeny od horního toku Rýna až po dolní tok Dunaje. Během těchto výbojů kmeny vytvářely aliance, kde pravděpodobně nejdůležitější roli hráli již zmínění Markomani.

 

Markomanské války můžeme rozdělit na 3 základní fáze:

1. fáze (166-171/172) – útoky germánských a sarmatských kmenů na provincie římské říše a v první části této fáze neschopnost římské vojenské síly tyto výboje zastavit. Na základě neurčitých historických zápisků můžeme říci, že v rozmezí let 168-170 došlo k obléhání italského města Aquilea. Nejpravděpodobněji však v roce 170.

2. fáze (171/172-175) – definitivní vypuzení útočníků z říše a přechod k trestně-ofenzivním operacím římské armády na území kmenů, které se ofenziv účastnily a hráli zde hlavní roli – Markomani, Kvádové, Jazygové. Tato fáze je někdy nazývána též jako Expeditio Germanica prima.

3. fáze (177-180) – po opětovných porušeních mírových smluv ze strany germánů se znovu bojuje na území Kvádů, Markomanů a Jazygů. Konec třetí fáze se datuje ke smrti Marka Aurelia, nejpozději však k podepsání mírových smluv s jeho synem Commodem.  Nazývána též jako Expeditio Germanica secunda.

 

Vytvoření 2 nových provincíí – pravda nebo špatná interpretace historických událostí?

Vše nasvědčuje tomu, že Markus Aurelius měl v úmyslu vybudovat na nově získaných územích 2 provincie – Provincia Marcomannia a Provincia Sarmatia. Různí autoři polemizují nad špatnou interpretací historických záznamů a pochybují o možnosti vytvoření 2 nových provincií (hlavně z ekonomického hlediska). Archeologické nálezy na jižní Moravě nám však dávají jasné důkazy o zřizování budoucího administrativního centra na Mušově. Podle mohutnosti opevnění táborů nevypadají římské aktivity na rychlé a trestné výpravy, ale na dlouhodobou přeměnu v novou provincii. Leč z důvodu úmrtí Marka Aurelia na jaře roku 180 se již tento záměr neuskutečnil.

 

Známe důvody válečného konfliktu?

Proč došlo k těmto výbojům na území říše se již asi nikdy nedozvíme, protože se nám z tohoto období dochovalo jen málo písemných pramenů, ale v úvahu připadá souhra okolností:

• konflikt zájmů mezi Germány a římskou říší, která se snažila zasahovat do záležitostí klientských států a kmenů v oblastech, které nebyly přímo pod její vládou.
• oslabená posádka na severní hranici říše na dunajské frontě, kde po návratu legií a pomocných sborů z války s Partskou říší zavlekli mor a došlo zde k velkému úbytku obyvatelstva.
• výsledkem tlaku severních kmenů Gótů na kmeny sousedícími s říší, které se chtěli dostat na území říše a usadit se zde.
• nedostatek místa rozrůstající se populace germánských kmenů a tedy i půdy pro primitivní zemědělství.